Jako malý byl princ Fridrich často stonavý a hubený, ale povahou byl milý, příjemný, láskyplný a velice citlivý. Byl však také inteligentní, nadaný a vnímavý.

Roku 1740 se stává princ Fridrich králem jako Fridrich II. Jeho politická a administrativní vláda byla velice úspěšná. Fridrichovi se podařilo rozšířit území Pruska o Slezsko, Frísko a část Polska. Fridrich II. pozvedl v zemi také soudnictví, vzdělání a vojenství.  V zemědělství se zasadil o pěstování brambor, dal vysoušet bažiny, v oblastech pobřeží nechal, stavěl hráze.  Zrovna tak zavedl tolerantní náboženskou politiku a také zrušil mučení.

Celý svůj život byl příznivcem osvícenství a francouzské kultury. Během své vlády se stýkal s Voltairem a běžně hovořil francouzsky. Zároveň se v něm skloubila osobnost vojenská a umělecká, společně se vzdělancem.

Takřka nepřemožitelný protivník

Fridrich jako vojevůdce vynikal v polní taktice. Během jeho válečných let bylo dvanáct z patnácti bitev vítězných. Při obléhacích taktikách již takové štěstí neměl. Byl však stále považován za velmi rychlého, nevypočitatelného a nepokořitelného vojevůdce a protivníka.
Fridrich však nesčetnými útrapami života rychle zestárl, změnil se jeho názor až k zahořklosti a cynismu.

Přesto měl Fridrich vřelý vztah ke Kateřině Veliké, které věnoval mnoho básní. Očekával však od žen stejnou duchaplnost a styl chování, jako mužská společnost okolo něj.
Fridrich II. se také velmi zajímal o umění. Sám si navrhl základní osnovu svého zámku, měl velikou sbírku obrazů, velice dobře hrál na příčnou flétnu a sám komponoval skladby.

Četná vítězství v bitvách, síla jeho charakteru a vytrvalost, zatvrzelý smysl pro spravedlnost a soucit Fridrichovi přinesly příponu „Veliký“. Přesto, že byl Fridrich II. osobním životem a válkami vyčerpaný a údajně uvažoval často o sebevraždě, až do konce svého života dodržoval osobní tvrdou disciplínu. Vstával časně zrána, dlouho, tvrdě pracoval a podnikal náročné inspekční cesty po zemi.