Největší sláva second handů již patrně pominula. Stále na ně sice narazíme snad v každém městě a městečku, ale už do nich nechodí nakupovat skoro každý, nýbrž jen určité sociální skupiny. Ceny se totiž blíží těm, které naleznete v běžných obchodech při výprodejích a máte za ně pak nové zboží. Výjimkou jsou snad jen bazary s dětským zbožím. To bývá ještě poměrně žádané. I když dnes často probíhá nákup a prodej přes internet a sociální sítě nebo se pořádají speciální jednodenní dětské bazary.

Jako studentka jsem do second handů velmi ráda chodila a pořád bych ještě ve svém šatníku nějaké kousky z té doby našla. Manžel si mi nedávno stěžoval, že potřebuje nové rifle. Ty, co si koupil před rokem, jsou již v rozkroku prodřené. Stály přes dva tisíce. Moje, které jsem si koupila před dvěma lety, a stály jen o málo míň, jsou na tom stejně. Rifle, které jsem si dříve kupovala v obchodech s obnošeným oblečením, mi vydržely mnoho let bez známky opotřebení, maximálně praním a nošením vybledly a ještě je pak po změně mojí váhy podědila sestra. To je právě to, co mě na podobných nákupech nejvíc bavilo. Že koupíte sice nošenou věc, ale bože, vždyť to vyperete a o nic nejde, ale zároveň už věc prověřenou časem. Někdo už ji před vámi nosil a párkrát vypral a tím vám dal záruku, že něco vydrží. Dnes si přinesete z obchodu halenku nebo pěkné tílko a mohlo stát opravdu dost peněz, dvakrát ho vyperete a máte z něj hadr na podlahu vytahaný všemi směry. Já zapomněla na upozornění, že se daná věc nesmí prát v pračce. Pardon, ale na to nejsem zvědavá. To bych musela celý svůj šatník prát pomalu v ruce. Pokud to není opravdu něco extra, musí to program pro jemné prádlo v pračce zvládnout. Jinak to není hodno být součástí mého šatníku.

Jenže na hledání pěkných kousků v bazarech je třeba čas, a ten mi teď chybí. Tak utrácím alespoň za kousky, které mi někdo spolehlivý ušije, a vím, že mi také vydrží.